Ještě horší, než jsem předpovídal, říká Thilo Sarrazin o dnešním Německu
SPECIÁL 30 ROZHOVORŮ
Pět let před začátkem migrační krize a svou proslulou větou „To zvládneme“ řešila německá kancléřka Angela Merkelová aféru člena představenstva tamní centrální banky Thila Sarrazina. Tomu tehdy vyšla skandální kniha o nezvládnuté integraci muslimské menšiny v Německu Deutschland schafft sich ab, posléze česky pod názvem Německo páchá sebevraždu. S 1,5 milionu prodaných výtisků se v žánru politické literatury stala nejprodávanějším titulem od Hitlerova Mein Kampfu.
Sarrazin nebyl samozřejmě žádný nacista, ale člen Sociálnědemokratické strany (SPD) – a ovšem tradicionalista, o čemž svědčí jedna z nejcitovanějších vět jeho bestselleru: „Přeji si, aby moji pravnuci ještě za sto let mohli žít v Německu, kde denní rytmus nebude určovat zpěv muezzinů.“ Merkelová však dosáhla jeho propuštění z banky, po dalších deseti letech ho na třetí pokus vyloučila jeho vlastní strana, manželka přišla o místo učitelky na základní škole.
Dnes při zpětném pohledu je možné v Sarrazinovi vidět něco jako moderního proroka, muže, který nejprve sám, pak dlouho v menšině mluví o něčem, co se po letech náhle stalo hlavním tématem předvolební kampaně. Sarrazin výše zmíněnou knihu vydal v reedici, doplněné o pasáže, v nichž své tehdejší předpovědi porovnává s aktuálním stavem.
Měl jste před patnácti lety pravdu, nebo byste se v něčem korigoval?
Celkově jsem měl pravdu, to se, myslím, ukázalo a detailně to rozepisuji do komentářů, kterými jsem na různých místech opatřil text nového vydání. Ale ano, přece jen jsem se i pletl. Moje výpočty prováděné v letech 2008 a 2009 na základě čísel Spolkového statistického úřadu vycházely ze střednědobých odhadů o migraci, takzvaných prognóz přírůstku populace v zemi. Ty odhady se pohybovaly mezi 50 a 100 tisíci migrantů ročně. Moje tehdejší psaní o hrozbě pro Německo stálo na kombinaci slabé porodnosti a tehdy ještě poměrně mírného přistěhovalectví. Dynamika v mém scénáři nebyla dána výší přistěhovalectví, ale vyšší porodností u přistěhovalců. Ale tím, že posledních deset let, tedy od začátku migrační krize, činila migrace do Německa namísto odhadovaných 100 tisíc lidí ročně v průměru 500 tisíc lidí ročně, se všechno ještě vyostřilo. Z těch 500 tisíc nově příchozích přišlo 200 tisíc buď z EU, nebo z východní Evropy, Ukrajiny a podobně. Ale zbývajících 300 tisíc lidí přišlo ze Sýrie, Afghánistánu a podobně. Takže dnes je perspektiva Německa co do složení obyvatelstva a kulturních hrozeb mnohem nepříznivější, než jakou jsem načrtl před patnácti lety. Tehdy jsem předpověděl, že už během několika dekád se Němci ve své vlasti stanou menšinou. Ale přijde to ještě o hodně dřív.
Jedna z vašich stěžejních předpovědí zněla, že za tři až čtyři generace, to jest asi za sto let, počet Němců klesne z 80 na 20 milionů, zatímco podíl muslimů vyskočí ze čtyř na 35 milionů.
Ano a tento vývoj akceleruje (aktuálně je muslimů v Německu odhadem na šest milionů – pozn. red.). V novém vydání odhaduji, že k roku 2070, tedy za 45 let, v 80 procentech porodů nebudou rodičkami Němky. A že většina narozených bude z muslimských rodin. Tak vypadá můj dnešní odhad, ale jak jsem poučen, tak dodávám, že situace se může ještě zhoršit. Například kdyby přišla další náhlá vlna masové imigrace.
V týdeníku Die Zeit jsem teď narazil na údaj, že už dnes má Německo na světě největší podíl lidí narozených v cizině. Dvacet procent, což je dokonce o něco víc než v USA.
Může to tak být. Nicméně rozhodující je rozdělení podle věkových skupin. V našich spolkových statistikách jsou zachyceni lidé s migračním pozadím jako statistická kategorie. Spadají do ní buď lidé, nebo rodiče lidí, kteří se nenarodili v Německu, a zatímco ve skupině lidí nad 65 let má migrační pozadí 15 procent, mezi patnáctiletými je to 45 procent, u novorozenců přes 50 procent. Na etnické Němce připadá jen asi 40 procent porodů. Cituji z ročenky statistického úřadu za rok 2020. Tohle jsou čísla rozhodující pro to, jak bude německé obyvatelstvo vypadat v roce 2070, vzhledem k tomu, že nás od něj dělí zhruba jen dvě generace.
Pokud jde o vzdělání, tam se vaše chmurné předpovědi taky potvrdily?
Prognózoval jsem negativní tendenci. Stála za tím úvaha, že na základě změny ve složení společnosti dojde k propadu výkonů žáků prostě proto, že různé skupiny obyvatelstva podávají ve škole různý výkon. Takže když podíl skupiny s nižšími výkony vzroste, klesne celkový průměr. To je jednoduchá matematika. Tato prognóza se naplnila až extrémně. V mezinárodních srovnáních, jako je Pisa, sledujeme prudký propad vzdělání.
Do nějaké míry v tom poklesu mohou hrát svou roli i faktory, které s migrací nesouvisejí, hlavně asi závislost mnoha dětí na internetu a na mobilech.
Nepochybně se do trendu promítá řada faktorů. Když jsem svou první knihu v letech 2008 a 2009 psal, děti a digitální média, to nebylo velké téma. Ale fakt je nejen to, že úpadek základního vzdělání pokročil mnohem víc, než jsem i já očekával, ale hlavně že zůstávají zhruba stejně velké rozdíly ve výkonu mezi skupinami žáků podle jejich původu, respektive podle původu rodičů.
