Zemřel Vladimír Smutný, oceňovaný kameraman se podílel na Koljovi či filmu Nabarvené ptáče

V noci na neděli ve věku 82 let zemřel kameraman Vladimír Smutný. Spolupracoval například na oscarovém snímku Kolja nebo filmu Nabarvené ptáče. Točil například s režiséry Janem Svěrákem, Václavem Marhoulem či Karlem Kachyňou. Je držitelem osmi Českých lvů za nejlepší kameru, tutéž cenu má i za mimořádný přínos české kinematografii, získal i prestižní mezinárodní ocenění. Loni mu prezident Petr Pavel udělil 28. října Medaili Za zásluhy I. stupně. Informaci o úmrtí sdělil z pověření rodiny režisér Jan Svěrák. „Zemřel v klidu doma, v náručí svých blízkých, pohřeb bude jen v rodinném kruhu,“ uvedl Svěrák.

České lvy za nejlepší kameru dostal Smutný za filmy Lea, Tmavomodrý svět, Mazaný Filip, Král zlodějů, Tobruk, Poupata, Po strništi bos a Nabarvené ptáče. Jako kameraman pracoval do konce života, posledním jeho dokončeným filmem je podle serveru ČSFD.cz komedie Aristokratka ve varu režiséra Jiřího Vejdělka.

Narodil se rodině fotografa, jeho strýc byl kameramanem krátkometrážních filmů. Smutný sám vystudoval kameru na FAMU, začínal jako reklamní fotograf v podniku Tesla Holešovice a zároveň byl zaměstnán u Krátkého filmu. Od poloviny 70. let pracoval na Barrandově, nejprve jako asistent, první film jako hlavní kameraman natočil v roce 1982.

V 80. letech stál za kamerou například u filmů Zánik samoty Berhof, Skalpel, prosím nebo Smrt krásných srnců, obrazovou podobu dal i seriálu Vlak dětství a naděje. Natáčel také s Jaroslavem Soukupem (série Discopříběh a Kamarád do deště). Po roce 1989 pracoval pro zahraniční produkce, třeba francouzského seriálového Maigreta, který se natáčel v Praze.

Jako na umělce, který ovlivnil jejich tvůrčí život, i jako na člověka, který dokázal povzbudit při natáčení, vzpomínají na zesnulého kameramana Vladimíra Smutného jeho filmoví kolegové. Režisér Václav Marhoul vyzdvihl, že Smutný dokázala dát jeho filmům nezaměnitelnou pečeť. Podle režiséra Jana Svěráka se Smutný považoval za služebníka příběhu, pro kterého bylo filmování životní vášní.

"Vladimír Smutný neuvěřitelně ovlivnil můj tvůrčí život, vůbec obrazové cítění filmu," řekl dnes ČTK Marhoul. Se Smutným spolupracoval při natáčení filmů Tobruk či Nabarvené práče. Marhoul ocenil, že kameraman dokázal dát všem jeho snímkům absolutně nezaměnitelnou pečeť.

"I když Vladimír odešel, v mém srdci neodejde nikdy. A nejenom v těch mých filmech, ale i ve filmech všech mých kolegů," uvedl Marhoul. Posledním natáčením, při kterém se Smutným spolupracoval, byl klip pro skupinu Chinaski nazvaný Slyším tvoje kroky. "To je úplně poslední Vladimírova práce a já jsem opravdu rád, že jsme ji udělali spolu," uvedl Marhoul.

Jako na posledního mohykána staré barrandovské školy vzpomíná na Smutného režisér Jan Svěrák. Společně natočili šest snímků, mimo jiné Vratné lahve a Kolju. "On miloval filmování, to byla jeho jediná a hlavní vášeň. Proto to taky učil," řekl Svěrák ČTK. Režiséři i herci podle ně měli Smutného rádi, protože při natáčení neexhiboval. "Považoval se za služebníka příběhu, šlo mu hlavně o to poctivě odvyprávět příběh. A dělal to tak elegantně, že to bavilo nejenom jeho spolupracovníky, ale bavilo to i diváky," uvedl režisér.

Smutný byl podle Svěráka výborný řemeslník a nekonfliktní člověk, se kterým si rozuměl a se kterým sdílel vášeň pro filmování. I když byl Smutný tichý člověk, uměl při natáčení povzbudit herce i režiséry. "Dokázal zvednout palec, když se mu to líbilo a mrknout jako 'To se ti povedlo'," vzpomíná Svěrák.

Oblíbeným kameramanem byl Smutný u hereček, kterým dokázal poradit, z jaké strany jim to víc sluší, podotkl Svěrák. "Dokázal je nasvítit tak, aby byly ještě krásnější. A ony to brzy pochopily, že pracuje v jejich prospěch, a milovaly ho," dodal.